xom`s pinion - Tom Hnatovsky Blog
HP nx8220 upgrade paměti
Už je tomu dva roky, co jsem si koupil HP notebook Compaq nx8220. Dva roky spokojenosti. Jednou ale muselo přijít rozhodnutí k upgradu operační paměti (nutně dodat, že jsem upgrade předpokládal dřív), dnes se to stalo, dnes jsem to provedl. Už mě přestalo bavit zdlouhavé swapování disku při práci ve Photoshopu s na pozadí otevřenými dalšími paměťově náročnými aplikacemi. Rozhodl jsem se opět, jak je mým zvykem při pořizování věcí, z minuty na minutu. Kamarád mi ráno oznámil, že jde pro tiskárnu do Alzy, tak jsem mu řekl, ať chvilku počká, že si také něco koupím. Firefox s otevřenými 40 taby mi dal jasný signál, kde mě tlačí bota – kamarád nepočkal. Nakonec jsem si skočil do CzechComputer (na jednu jízdenku tam stíhám jet z Modřan, nakoupit hardware, nakoupit v Hypernově – mají tam anglické rohlíky – v žádném Modřanském supermarketu jsem na ně nenarazil – a ještě se vrátit domů.) Výběr z nabídky byl jednoduchý – chtěl jsem 2GB paměti – dle internetu to je pro NX8220 strop, v 1GB modelech měli v CZC prakticky všechny modely skladem pouze jedním kusem, nakonec se usmálo štěstí a objevil jsem dva kusy Kingmax.
Co HP NX8220 žere?
Do notebooku můžete osadit až dva moduly pamětí typu DDR2. Frekvence sběrnice je 533MHz (lze použít i paměti s taktem 400MHz), při napětí 1.8V. Maximální velikost osazené paměti je 2GB. Po každé výměně paměti se ozve BIOS a ptá se, jestli je všechno v pořádku – při vstupu do BIOSu si můžete maximálně pustit paměťový test.
Otevíráme kryt
Vyjmul jsem baterii a odmontoval deklík s ikonkou operační paměti na spodu notebooku. K otevření tohoto krytu budete potřebovat miniaturní křížový šroubovák (šroubek nemá příliš hluboký vryp, proto dejte pozor, abyste šroubek příliš velkou silou nezničili) a další šroubovák s hvězdičkovým nástavcem. Po otevření krytu se vám naskytne pohled na slot pro paměť – na jeden slot – sekundární.
Primární slot se ukrývá z druhé strany. Abyste se k němu dostali, tak musíte odmontovat klávesnici – povolí se dva hvězdičkové šroubky na spodu a odcvakají čtyři pojistky, které se nacházejí mezi F klávesami. Klávesnice se vykloní směrem od displeje k touchpadu – nad touchpadem je umístěn její kabel. V této fázi nás dělí od paměti jenom jeden plech a 8 křížových šroubků. Šroubky jsou očíslovány, postupně je povolte – první 4 jsou s pružinkou a nedají se vyndat. Než odstraníte plech, tak odpojte kabel napájení větráčku, který je připevněn k plechu, který chcete vyndat, a není zrovna z nejdelších.
Nyní přichází mezifáze pro snaživé údržbáře – opatrně můžete vysát větráček a žebrování, na které je vyvedena heatpipe od procesoru – věřte, že je tam opravdu hodně bordelu a frekvence přepínání ventilátoru na větší otáčky rapidně poklesne.
Výměna paměti
Pod vyjmutým plechem se již skrývá primární paměťový slot. Paměť vyjmete tak, že po stranách od sebe odtáhnete kovové pacičky a samotný modul vyskočí ven. Nový modul instalujte pod nízkým úhlem a pořádně zatlačte kontakty do patice, zatlačte na okraje a zobáčky slotu zacvaknou. Výměna je hotova, stačí booka zakrytovat, odsouhlasit změnu v BOISu a opět začít pracovat.
Pokud si nejste jisti typem pamětí, které váš book akceptuje, tak se podívejte na web Laptop Memory Upgrade, kde lze jednoduše dohledat přesný typ pamětí, které pasují do notebooků předních výrobců.
PS: Toto bylo moje první pořádné hrabání se v notebooku a byl jsem příjemně překvapen, jak pěkně důmyslně a přesně je vše zpracováno. Pokud se na základě tohoto článku budete snažit hrabat ve svém booku, tak rozhodně budete konat na svou vlastní zodpovědnost a s vědomím ztráty záruky neautorizovaným zásahem.
Pár obrázků
Jak zálohovat fotografie?
Fotografování, to je pěkný koníček. Ani pořádně nevím, kdy mě focení pořádně chytlo a ani již pořádně nevím, kdy jsem přestal cvakat ve velkém všechno, co se hýblo, ale vím, že celou tu dobu přemýšlím o tom, jak fotky zálohovat. Celou tu dobu jsem spekuloval nad výdrží a jinými výhodami všech možných formátů a právě dnes jsem učinil rázný krok k pořádku. Než se dostanu ke konečnému řešení problému, tak vám popíšu i jiné alternativy, o kterých jsem přemýšlel..
DVD-ROM disky
Nikdy jsem si nevypracoval plnou důvěru k technologii zápisu na CD a nikdy jsem si pořádně nevypracoval plnou důvěru ani k technologicky obdobnému DVD. Ono je to dáno jistými omezeními – data se uchovávají v opticky citlivé vrstvě, která časem dokáže ztrácet své vlastnosti, ať již díky působení slunečního světla nebo i díky mechanickému poškození, jelikož je materiál, ze kterého se DVD vyrábějí, náchylný k poškrábání. Jednou z dalších nevýhod je malá kapacita médií – jako referenční hodnotu pro uskladnění fotek si řekněme, že chceme mít archiv 320 GB fotek, to znamená mít uspořádaný sklad zhruba 70 DVD. Výhodou je nízká cena, pokud bych kupoval média postupně v dejme tomu 10 kusových balících (samozřejmě v plných krabičkách, kvůli popisu na boku) – zaplatil bych postupně asi 1200 korun vč. DPH. Rád používám pro zápis značku Verbatim, mám s ní dobré zkušenosti, oproti třeba značkám jako BenQ nebo Emgeton. Kvalitně hodnotím i média od TDK a Sony.
+ cena
- nároky na vedení archivu
- životnost záznamu
DVD-RAM disky
Celkem dlouhou dobu jsem byl různými články přesvědčován k používání DVD-RAM technologie, která využívá k zápisu podobné struktury jako pevný disk. Výhodou je možnost okamžitého nahrávání jak na disketu. O DVD-RAM se hovoří jako o technologii, která nabízí velice dlouhou životnost zapsaných dat, ale já tomu příliš nevěřím, i když disk vypadá na první omak jinak než klasický DVD-ROM. Toto řešení by se mi líbilo, pokud by se zachovala boxovaná média. Potíž ale byla v nárocích na nový čtecí hardware, a tak se brzo RAMky zbavily svého obalu a vypadají prakticky stejně jako obyčejný DVD. Takže zde převažují podobné problémy možnosti mechanického poškození jako v předchozí kapitole, k čemuž se ještě přidává poměrně vysoká cena za médium. Cena za 70 médií by se vyšplhala na 4900 Kč.
+ vyšší životnost než DVD
+ možnost přepisu
- cena
- nároky na vedení archivu
Externí disk
Poslední, pro mě konečnou variantou, je pořízení externího disku. Výhody spatřuji v zapouzdřenosti zařízení – nic se nedostane přímo k plotnám, kde jsou data. Rizika mohou představovat různá magnetická pole, přičemž pole musí být skutečně silné, aby vám disk oddělalo, klasický monitor či počítačové reproduktory jsou prakticky neškodné. Další možností, jak přijít o svá data jsou silné vibrace, kterými byste při zapnutém disku zařízením třásly. Jelikož budu s diskem pracovat pouze doma na stole, tak toto riziko vzhledem k seizmické aktivitě Prahy také vyloučil. Riziko mechanického poškození vypnutého disku je také minimální – datům může na plotnách ublížit akorát samotná hlavička disku, která při vypínání parkuje mimo datovou část. Pro mě je pořízení externího disku jasnou volbou a již jsem si domů přinesl WD MyBook, jehož 320 GB varianta (proto jsem porovnával ceny DVD disků s touto kapacitou) stojí 2795 Kč. Jako výhodu též spatřuji možnost uložení různých exportovaných verzí přímo na disku u originálního obrázku v RAWu.
Jaké jsou první dojmy? Disk funguje s Windows XP zcela okamžitě bez jakýchkoliv instalací, přenosová rychlost se pohybuje kolem 10 MB/s při zápisu a 20MB/s při čtení, ale co mě překvapilo nejvíc je hluk – disk je prakticky nehlučný, nemá žádný ventilátor a ani jeho škvrkání při práci není prakticky slyšet (v porovnání s hlukem mého disku v notebooku). Přesouvání fotek z karty (2GB CF Transcend 120x) na disk mi běhá zhruba 7MB/s, postačující rychlost.
+ životnost záznamu
+ jednoduché vedení archivu
Disk bude fungovat pouze pro ukládání a archivaci fotek. Poběží v situacích, když budu něco potřebovat, jinak bude na bezpečném místě ve skříni, kde bude zabírat mnohem míň místa než 70 DVD disků.
Jaké máte zkušenosti s archivací fotek vy?
Téměř živý Progress Bar
Co by byl web 2.0 bez pořádného progress baru! Pořádný web 2.0 BETA musí mít samozřejmě proužky na pozadí, stínovaná okna se zaoblenými rohy a to celé se i na rychlejší lince musí nutně načítat co nejpomaleji. Proto to chce vytvořit AJAXovou hlášku, že se data načítají a k tomu se musí zobrazit rozpohybovaná ikonka, která dává najevo, že data opravdu sveřepě tečou.
Narazil jsem na web, který uspokojí každého, který touží po animaci při načítání – ajaxload.info. Vyberte si z 35 druhů různých animací (od klasických obíhajících teček, přes poskakující kuličku, po celý pohybující se řádek – osobně mi to připomíná takové to americké lízátko.) Samozřejmostí pořádné 2.0 aplikace je možnost libovolné barvy na pozadí (včetně průhlednosti) a libovolné barvy samotné animace.)
Udělej WOW, ne? ... No tak! Jdu dom, tady nic dobrýho nebude.. ;)